Osobní dopis

Ahoj milovnice a milovníci Lysacupu,
posílám Vám tento osobní informační dopis.
 
Nejraději bych Vám to řekl osobně, ale vzhledem k mým kapacitním možnostem Vám sdělím tuto
informaci o svém zdravotním stavu prostřednictvím tohoto dopisu. Někteří to již víte nebo tušíte, přesto
budu rád, když se to ode mě dozvíte oficiálně alespoň touto formou. S mnohými z Vás se setkávám již
mnoho let. S některými jsem strávil dlouhé hodiny při cyklistických vyjížďkách, dlouhých túrách, nebo
bězích. Často jsem se s Vámi před závodem jen pozdravil, s některými více s některými méně zdatně
soupeřil a s některými po závodě prohodil pár slov. Stali jste se velmi důležitou součásti mého života.
Diagnostika bývá poměrně zdlouhavá a komplikovaná kvůli mnoha ovlivňujícím faktorům. Nicméně po
půlroční spolupráci s odborníky již podstupuji léčbu. Toto téma ovšem není otázkou posledních pár
měsíců, tato diagnóza mě doprovázela od útlého dětství. Snažil jsem se s tím vyrovnat, strašně jsem se
styděl, připadal jsem si divný, ale nevěděl proč. Neznal jsem smysl svého života a myšlenky na to nebýt
mě tížily téměř každý den. Byl jsem přesvědčen, že to nikdy nikomu neřeknu, a stále se v tom utvrzoval.
Po dlouhodobé eskalaci deprese, frustrace a beznaděje jsem se ovšem ocitl na křižovatce života. Má
dosavadní přímá cesta životem za ní velice brzy a zcela zřetelně končila. Existovala však ještě jedna
cesta, která vypadala poněkud klikatě a nezřetelně. Abych se jí mohl vydat, musel jsem splnit podmínku,
která pro mě byla doposud nepředstavitelná. Svěřit se.
 
Rozhodl jsem se říci o tom své manželce Lucce. Následovala ohromná úleva, exploze nadšení, euforie a
nových nadějí. Můj život se od této chvíle převrátil naruby. Krusty, které mě celý život svíraly, začaly
pukat a odpadávat. Asi po měsíci jsem začal docházet do specializované ambulance a začala má léčba,
tedy první její část, diagnostika. Konečně jsem se přiblížil poznání, co stálo za mým trápením.
 
Než Vám prozradím svou diagnózu, chtěl bych Vám říci, že Vám odpovím na to, co by Vás případně
zajímalo. Poslední rok byl pro mě ten nejhezčí. Jsem šťastný a spokojený.
 
A nyní už přejdu k objasnění své diagnózy. Oficiální název je F64.0 Transsexualismus. Jedná se o
nesoulad mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Bude ze mě žena. Vnitřně se cítím být ženou. Psát
v mužském rodě pro mě nebylo lehké, musela jsem se na to dost soustředit. Totéž platí ve vztahu k Vám,
sportovcům. Chci k Vám být upřímná a již dále nepředstírat, že jsem tím, kým ve skutečnosti nejsem.
Chci, abyste věděli, že to tak mám. V příštích měsících si změním jméno na úředně požadované jméno
neutrální. Asi jeden rok se budu jmenovat Víťa Matulů. Během tohoto roku podstoupím tzv. real- life
test, tedy život v požadované nové roli, v mém případě ženské. Po definitivní proměně se budu
jmenovat Klára Matulová. Toto jméno však již teď preferuji a v běžných situacích používám.
 
Jak jsem již zmínila výše, můžete se mě na cokoli zeptat, neboť tento dopis je velice stručným
seznámením s mou situací. Dejte prosím tento dopis přečíst dalším sportovcům, o kterých víte, že mě
znají. Na závěr bych jen dodala, že sportu, Lysacupu a pohybu v přírodě se budu věnovat i nadále. Je to
to, co mi v těžkých chvílích vždy pomohlo jít dál.
 
S přáním hezkého dne
Klára Matulová
klara.b.matulova@seznam.cz

Poslední fotogalerie

Poslední články

Partneři

Spolujízda

Diskuse

Martin 28.2., 20:31

Z Prahy díkes pořadatelům, tomu kdo se maloval s motivačními cedulemi (Kurri? :-D), všem fotografům, všem občerstvovačům, a v neposlední řadě všem kteří se sešli na startu situaci i možnému mrholení navzdory! PS ad trasa.. vždyť jsme na Tebe volali!! jenže ty jsis trval na tom ze běžíš po červené.. :-(


Macek 28.2., 16:46

Foto z pod Lukšince odkaz »


Elen 27.2., 22:31

I já dík za zorganizování ! Bylo to super !!!


Majka. Naposled..... 27.2., 21:43

Díky moc za dnešní den!


Robert 27.2., 20:30

Tak snad se najde věřím že ano

Další příspěvky

Co nás čeká...

Kdy Kde
Další etapy